Podzimní ...

31. října 2010 v 12:01 | Václav Kopta
Dobrý den. Listopad. Podzim. Dušičky. Deprese. Talentmánie. Řepná kampaň. Déšť. Zahájení topné sezony - smrad z uhlí. Začátek lovecké sezony - střelba z pušek. Mikuláš. Vánoce a proboha - SILVESTR atd atd. Tak to je jen skromný výčet výrazů, které se okolo nás rok co rok začnou vyskytovat s příchodem prvních podzimních dnů. Pravda jeden výraz do toho seznamu tak úplně nezapadá, ale zařadil jsem ho tam kvůli Míšovi a Ríšovi - abych jim udělal radost!
  Přitom - pokud se povede slunečný podzimní den - těžko může být něco krásnějšího. Za takových dní nejvíc lituju, že neumím malovat, nebo aspoň fotografovat.  Tenhle talent mi ale bohužel do vínku dán nebyl - na rozdíl od mého bratra výtvarníka, který zase nehraje na žádný nástroj a jako herce si ho taky nedovedu představit. I když, kdo ví? Jo a když jsme u toho herectví - viděli jste mou mistrovskou kreaci v Okresním přeboru? Pravda, role autobusáka Kroba nepatří ke stěžejním, ale myslím, že minimálně moje seriálová manželka Bláňa Vás mohla zaujmout a okouzlit svým erotickým tanečkem. Přiznám se Vám, proč jsem tu nevelkou roličku přijal. Produkce s režisérem mi  slíbili, že mě nechají aspoň v jednom záběru řídit opravdový autobus a svůj slib dodrželi. O svém patologickém vztahu k autobusům jsem Vám tu už povídal, tak snad chápete, že takovou nabídku nešlo odmítnout.
  V Mr GS nás čeká natáčení Silvestrovského speciálu, tak doufáme, že Vás pobaví minimálně tak jako loni, kdy se iniciativy ujal nesmrtelný klasik a Císař českého Hard Rocku - Franta Ringo Čech.
  Na závěr: Pamatujte, že jakmile to na Vás přijde (viz úvodní seznam), vyražte do přírody, na vzduch, na hory, nebo do kostela, nebo .... teď mi to vypadlo. Jo už vím - do hospody!
 

Heja Heja ...

2. září 2010 v 11:19 | Václav Kopta
V záplavě zpráv o povodních, lesních požárech a jiných katastrofách, zapůsobila informace o nové megapísni Ivety Bartošové Heja Heja, jako hojivý balzám na mou rozbolavělou duši. No a když jsem se dočetl, že se v názvu písně odráží naprosto přesně zpěvaččino momentální rozpoložení (Heja Heja ...?), měl jsem co dělat, abych se nerozplakal.
  Zdravím Vás na konci prázdnin a doufám, že se Vám návrat vydařil, alespoň tak jako mě. Letos jsem se totiž vyhnul zahraniční dovolené a tak jsem v docela dobré kondici. Navštívili jsme Šumavu, Jizerské hory, České středohoří, nebo třeba taky Kroměříž a Český Krumlov. A bylo nám všude fajn! Dobře jsme jedli, dobře spali, zažili jsme spoustu legrace s naší roční labradorkou Amálkou a celkově můžu potvrdit, že dovolená v Čechách vůbec nemusí být nuda. Naopak!
  MrGS pokračuje v natáčení už od konce srpna a hned první skupinka hostů byla víc než zajímavá. Víte, že nesmím prozrazovat, ale když Vám pošeptám, že takový veselý hrobník - pitevní laborant, přivydělávající si jako řidič autobusu ...! To zkrátka musíte vidět.
 Tak ještě jednou - vítejte zpátky v realitě, ať Vám vše klape a nezapomeňte, že když je člověku nejhůř, stačí si společně s Ivetou zabroukat: HEJA HEJA ... a je po trápení! Snad

Zdravý nemocný

7. června 2010 v 14:01 | Václav Kopta
Tak tentokrát jsem si dal opravdu na čas, ale věřte, že to souvisí s velmi vážnými důvody. Byl jsem nemocný! Všechno začalo tím, že starší dcera přitáhla ze školy "kamaráda", kterému odborníci říkají streptokok. Nechtěl jsem ji v tom nechat samotnou, a tak jsem si hned následující den vsugeroval totožnou diagnózu. Bolelo mě v krku, smrkal jsem a přidal se i kašel. Jako zkušený hypochondr jsem okamžitě vyrazil do ordinace a dožadoval jsem se stejných antibiotik, jako brala moje dcera. Byl jsem natolik přesvědčivý, že jsem už další hodinu nato mlsal první dávku Penicilinu. Dál jsem chodil zkoušet i hrát divadlo, domnívaje se, že zázračný lék vyřeší vše za mne. Zapomněl jsem, ale na jednu důležitou událost, ke které se neodvratně schylovalo. Už dva měsíce jsme byli, ještě s několika přáteli objednáni na preventivní vyštření, zvané - kolonoskopie! Už jen to slovo mi nahánělo hrůzu a zvyšovalo krevní tlak - a to i v době kdy jsem byl zdráv. A co teprve teď, když moje tělo bojovalo se zákeřnou virózou! Oslaben antibiotiky a dvoudenním vyprazdňovacím půstem, jsem se dostavil do ordinace, ve které mi byla zavedena vyšetřovací sonda do míst, která nebyla Přírodou stvořena k podobným radovánkám. Alespoň v mém případě. To podstatné je, že jsem přežil, a dokonce s uspokojivým výsledkem onoho vyštření. To nejhorší na mne, ale teprve čekalo. Následující den jsem se už od rána necítil ve své kůži a začal jsem zase trochu kašlat. Kamarád lékař mi doporučil, abych se nechal prohlédnout někde na pohotovosti. Poslal mě rovnou do Motolské nemocnice a klidně ať prý řeknu, že mě posílá on. Jako praktikující hypochondr jsem opravdu důsledný, a tak jsem už asi 30 minut po našem hovoru ležel na Emergency, napojen na EKG, s kanylou v zápěstí, tlakoměrem a celou řadou dalších vymožeností moderní medicíny. Byla mi odebrána krev a na rentgen jsem byl odvezen i s lůžkem. Pak za mnou přišla lékařka, zvyklá na příjem těžkých úrazů, mozkových příhod a infarktů. Zeptala se, co mě trápí a já jí po pravdě odpověděl, že jsem ráno trochu kašlal, ale teplotu že nemám, a jestli by mi mohla napsat nějaké jiné léky. Z jejího výrazu jsem vyrozuměl, že se s něčím podobným na tomto špičkovém oddělení ještě nesetkala. Trpělivě mě vyšetřila, nechala mi nasadit jakousi infuzi a počkala na kompletní výsledky krevního vyšetření. Vše naprosto negativní. Začal jsem se srašně stydět. Okolo mě lidé balancující mezi životem a smrtí a já si stěžuju, že trochu kašlu. Hrůza!
  Hned jakmile mě ujistili, že jsem v podstatě absolutně zdravý člověk, ulevilo se mi a začal jsem jim moc děkovat. Když na to dneska vzpomínám, neřekl bych, že by naše zdravotnictví bylo na tom až tak špatně. Pokud si dokáže poradit i s takhle komplikovanými případy...?
 


Tak a je to tady !

25. dubna 2010 v 14:54 | Václav Kopta
Dobrý den. Tak jsme se dočkali. Kvetou stromy, ptáci řvou, svítí sluníčko, alergici se dusí, sopky soptí a Václav Kopta moderuje MrGS! Ano, je to tak. Pravda, zatím pouze jednoho hosta, ale uvidíme co to hodí Kupodivu s tím za mnou přišli Geňa se Suchošem a nemusel jsem o to ani nijak bojovat (což bych při své chorobné nesmělosti stejně nikdy neudělal). Asi týden před natáčením zazvonil telefon a Michal se mě zeptal, jestli bych si nechtěl zkusit odmoderovat (nádherné slovo, že?) jednoho z hostů sám. Souhlasil jsem, aniž jsem věděl o koho se jedná. Až později jsem se dozvěděl, že to Bude Nikol Kešelová - mistryně ČR v Bodyfitness. Trochu jsem znejistěl, protože o Bodyfitness jsem věděl asi tolik, jako o pěstování bedrníku na Zakamčatsku. Ale už jsem jednou souhlasil, tak přece nebudu za zbabělce. Připravil jsem si vtipné otázky, nastudoval jsem problematiku Bodyfitness, podíval se na videa krásné Nikol a trochu s obavami jsem se těšil na natáčení. 
  Počítal jsem skoro se všemi eventualitami: Nikol se bude stydět, já se budu stydět, zapomenu si otázky v šatně, při uvítání zakopnu a upadnu, zapomenu jméno hosta atd. - zkrátka pamatoval jsem na vše a v hlavě jsem měl připravený i krizový scénář. Zapomněl jsem, ale na Míšu a Ríšu a na jejich role v této show. Obavy byly , ale zbytečné, protože kluci si velice rádi sedli za mé klávesy a zhostili se mé úlohy - nutno přiznat, že se ctí. Geňa třískal do činelu i při sebemenším pokusu o vtip, Suchoš si strkal paličky do nosu, oba vyrušovali, vykřikovali a i jinak nám s Nikol naši premiéru znesnadňovali. Jenomže my jsme jako správní profesionálové vytrvali a nenechali jsme si náš společný večer zošklivit. Už vím, co je k tomu hroznému chování vedlo: když si člověk uvědomí, že sedí na větvi, kterou si sám podřízl, tak většinou začne volat o pomoc
  Docela jsem si to užil, ale s pokorou a rád jsem se zase vrátil ke svým nástrojům, protože jsem si uvědomil, že dělat týden co týden legraci, není žádná sranda!
      Tak se mějte krásně a zase někdy . . .  V.

Čekání na jaro ...

15. března 2010 v 13:24 | Václav Kopta
Dobrý den, taky už se tak těšíte na jaro? Letošní zima už to opravdu přehání. Už jsem to nemohl vydržet, a tak jsem uložil lyže a vytáhl kolo, ale po asi desetiminutové projížďce jsem se proměnil v kouli obalenou blátem a můj bicykl ztrojnásobil svou hmotnost. Nejsem zrovna milovníkem lidových tradic, ale letos se snad poprvé těším, až sevřu v ruce velikonoční pomlázku a vyrazím na hodovačku!
Teď si dovolím drobnou odbočku. Jsem fakt divnej! Už od dětství se u mě začala projevovat závislost na autobusech, která postupem let přerostla v posedlost modelem Škoda 706 RTO. Na vyhřátém krytu jeho motoru jsem trávil nekonečné hodiny během cest mezi Prahou a Libochovicemi, kde máme chalupu. Rodiče si mě takhle posílali jako balík a ani netušili, že mi tím zadělávají na velký problém. Kultovním filmem mého života se stal Florenc 13.30, kde ERŤÁK září v provedení Lux - jako Bruce Willis v Armageddonu. Sbírám úplně všechno, co s tímto autobusem nějak souvisí. Fotografie, modely, technickou dokumentaci, pohlednice, filmy, a dokonce jsem si nechal vytisknout i speciální tričko s obrázkem milované "okurky" (proboha, to je přezdívka toho autobusu, ne foto kamaráda!!!) Tak, teď už o mé úchylce víte skoro vše, a kdybyste mi někdy chtěli udělat radost, tak víte, co mě potěší
Po nějakém čase jsem si v rámci natáčení Mr.GS vytáhl Černého Petra. A to málem doslova! Jako host přišla fotbalová rozhodčí paní Damková a v rámci rozhovoru s ní kluci předváděli průběh pohárového utkání. Znáte to sami, atmosféra houstne, kamery běží, miliony diváků po celém světě, desítky tisíc diváků na stadionu, obě mužstva nastoupena, sudí vkládá píšťalku do úst, pohled na hodinky a je rozehráno ... když vtom přímo do středového kruhu vbíhá nahý člověk a vykřikuje nějaká hesla, pořadatelé se ho marně snaží chytit a zakrýt dekou, utkání je přerušeno, ale diváci se baví ... ach jo! Tak zase někdy Váš Vašek

Příběh nekončí...

1. února 2010 v 12:18 | Václav Kopta
Dobrý den, nějak jsem zlenivěl a dlouho jsem se nedostal k psaní, ale hned to napravím. Po prosincové pauze se kolotoč natáčení MrGS znovu rozjel naplno a postupně na Vás čeká spousta skvělých hostů. Chci se pozastavit u jednoho nedávno natočeného dílu. Jako hosté se v něm totiž objevili tři finalisté soutěže Československo hledá Superstar: Martin Chodúr, Jan Bendig a Ben Cristovao. Ještě nedávno to byla naprosto neznámá jména a proto jsem při zjištění, že dorazí k nám do pořadu, zůstal klidný. Ne tak moje dcery (11 a 8) Hned po tom, co jsem se tak hloupě uřekl, nastalala v našem bytě histerie, kterou vystřídal neuvěřitelně tvrdý, psychologický nátlak, vedený k jedinému cíli: Táto, vem nás sebou! Upozorňuju, že po celou dobu natáčení GS, jsem nikdy neměl nikoho v sále. A přiznávám, že když jsem se začal shánět po volňáscích, trochu jsem se styděl, že první hosté o které je u nás v rodině zájem, jsou z řad účastníků soutěže, kterou jsem notabene ani nesledoval. Ale co naplat, úkol zněl jasně a termín natáčení se blížil. "To jseš dneska už asi dvacátej" oznámil mi produkční Ondra, po tom co jsem vznesl svůj požadavek na dvě vstupenky. Pochopil jsem, že zájem o Superstáry je značný i mezi potomky členů štábu. ( Nechápu, proč se podobná bitva o lístky nestrhla před natáčením dílu se sympatickým prof. Knížákem?!) Nakonec všechno dobře dopadlo, protože své dcery na natáčení museli vzít i Geňa se Suchošem. Poprvé jsem byl svědkem toho, jak Michal i Ríša, někoho žádají o společné foto a místo vodky pijou celý den jahodový džus. Na závěr jsme všichni společně zapěli Superstáří hymnu "Príbeh nekončí" a naše fanynky nás zasypaly přívalem plyšáků a nadšeným aplausem. Jen po mě někdo hodil pánské slipy - do zvonu!

PF 2010

27. prosince 2009 v 13:03 | Václav Kopta
Dobrý den, nezdá se vám, že jsou Vánoce čím dál častěji? Hlavně, že to největší šílenství je už za námi a že už na nás čeká poslední ze série večírků - Silvestr. Hospodářská krize nás donutila vykoupit skoro všechno zboží z regálů našich hypermarketů, odeslali jsme miliony SMS a podařilo se nám oproti minulým létům zvýšit počet odeslaných MMS. To je skvělý výsledek! Také mě potěšila informace o tom, že duch Vánoc už dorazil i do Číny! Pravda, o křesťanské tradici tam toho mnoho nevědí, ale ekonomice to svědčí. Už se těším, až se bude jednou na Pekingském náměstí nebeského klidu konat Jízda králů nebo staročeské dožínky. Ať žije globalizace!
Operátoři slaví, obchodníci si mnou ruce, občan v obavách stoupá na váhu, ale nezdá se vám, že jsme na někoho zapomněli? No ano - přece na Ježíška! Bojím se, že se jednou rozzlobí a prostě nepřiletí. A nám nezbude, než ho zase jít hledat...
Tak dost, z těch svátků se ze mě stal mravokárce, a přitom v tom jedu taky. Musím končit, protože spěchám koupit novou televizi. Začaly povánoční slevy a byl bych trouba, kdybych toho nevyužil. Přeju vám krásného Silvestra, nezapomeňte se dívat Mr. GS - speciál, buďte zdrávi, šťastni a i v novém roce nám zachovejte svou ctěnou přízeň!
Jo a moc děkuju za vaše krásné vzkazy, týkající se mého článku o Sněženkách.

Stařenky a fotři ...

22. listopadu 2009 v 11:10 | Václav Kopta
Uf, tak to mám za sebou. Nova odvysílala oba díly Sněženek a machrů v zákeřném souběhu, takže konfrontace obou Radků Převrátilů byla opravdu nemilosrdná. Těch SMS a e-mailů! Nejvíc mě vždycky pobaví vzkazy od mých vrstevnic, které si stěžují na to, jak je možné, že se po těch letech na ně neusmál onen anorektický blonďatý klučina, ale že musely pohlédnout do tváře tvrdé realitě, které se obvykle říká - běh času. Dokonce mi nějaký dobrák přeposlal část jakési internetové diskuze, ve které mě starší manželé vyzývají k tomu, abych se vůbec neobjevoval na veřejnosti, neboť umělec má povinnost o sebe maximálně dbát, aby svým zevnějškem nepopuzoval diváky. To mě fakt pobavilo. Před pár lety jsem shodil asi 23 kilo a nemůžu říct, že by se na mě ze zrcadla díval Radek Převrátil. No, ale v rámci objektivity si Vendo přiznej: Jseš tlustej jako prase a nějaký to kilo bys shodit měl! Tímto jsem nechal promluvit obě svá JÁ na téma Sněženky a machři a tímto ho považuji za uzavřené.
V Mr. GS se schyluje k natáčení Silvestrovského speciálu a vypadá to tak, že bychom si v něm mohli vyřídit účty s některými hosty, kteří se už v pořadu objevili. (Vzpomínáte třeba na "čarostřelce" Ing. Zobla?)
Musím končit, neboť náš skvěle vychovaný pejsek Amálka v naší domácnosti funguje jako zvlhčovač vzduchu... A safra, teď je to i s osvěžovačem!

Táto, kup nám štěně ...

16. října 2009 v 18:14 | Václav Kopta
Dobrý den. Máme doma štěně. Necelý rok po odchodu naší milované labradorky Vikyny, jsem podlehl nátlaku rodiny ( dvě dcery + manželka ) a pořídil jsem štěně stejné rasy. Ještě v létě jsem sebevědomě prohlašoval, že pes už nepřekročí práh našeho domu, jsou s ním jen samé starosti, loužičky, rozkousaný nábytek, chlupy na podlaze i v polévce atd. Na tahle svá prohlášení si často vzpomenu, když tančím mezi loužičkami ve své pracovně, která se promněnila v psí boudičku, do které vstupuju pouze když pejsek spí a nebo se venčí na zahradě. Ještě než jsem svolil ke koupi, musely obě dcery v kleče přísahat, že se o psa postarají, budou ho venčit, vstávat k němu i v noci, budou ho krmit a vůbec, že se o něj budou řádně starat. Chachachachá! Jak myslíte, že vypadá realita? Kdo má děti ví, že když jim o něco opravdu jde, dovedou sehrát mistrovskou scénu na téma: Tatínku, věř nám. Jsme ty nejhodnější holčičky na světě a všechno co po nás chceš splníme... Umíte si jistě představit, jak je nepříjemné ráno v pět vylézt z vyhřáté postele a vynést plačící psí mimino na zahradu a mezi kapkami zmrzlého deště čekat až se dostatečně vydovádí a vykoná své potřeby, které stejně zopakuje okamžitě po návratu domů. Abych byl spravedlivý, musím přiznat, že nejslabší nervy má moje žena a tyhle noční radovánky většinou připadnou na ní. Inu dobře nám tak! Haf.
Jo a ještě jedna malá odbočka od kynologie. V MrGS jsem posledně dostal další náročný úkol. Natáčel se díl, který poběží o Vánocích. Speciální vánoční host, vánoční dekorace, frekvence sprostých slov u obou protagonistů utlumena na minimum, jenom to nejdůležitější jaksi chybělo. Hádejte co to bylo? No jistě, vánoční stromeček!! Zahrál jsem ho skvěle, ale stát nehnutě dvě hodiny a bez loužičky - to už chtělo opravdu velké sebezapření. No co, jednou jsem slíbil, že to pro kluky udělám - a sliby se maj plnit. Aspoň o Vánocích ...

Svíčková

3. října 2009 v 11:59 | Václav Kopta
Dobrý den. Je tu podzim a na mě jdou obvyklé každoroční chmury. Prozradím Vám svůj osvědčený recept, jak podobným stavům čelit: uvařte si něco dobrého! Letos jsem sáhl po české klasice, ke Svíčkové na smetaně. A víte proč? Díky minulému natáčení Mr.GS. Jedním z hostů byl totiž Ivan Vodochodský a jeho nadšení pro žrádlo je tak obrovské, že jsem slintal už během natáčení. Ivan je člověk, který jídlu a vaření opravdu rozumí, a když vysloví třeba slovo "masíčko" nebo "gulášek", začnou mi vlhnout oči a mám zase o kilo víc. Jako dárek nám přinesl čínskou specialitu - jakési "sušené-kvašené" maso, zabalené v růžovém papíru. Vonělo to skvěle, chutnalo ještě líp a tak jsem to sežral rovnou před televizními kamerami. Sehrál jsem pak pro Geňu se Suchošem drobnou etudu na téma "Bože, co jsem to sněd? Pálí to, smrdí to, asi omdlím ..." atd. Tím jsem oba nenažrance odradil od růžových balíčků, které zůstaly ležet na moderátorském stole, a kluci na ně zapomněli. Hned po skončení přenosu jsem využil okamžiku, kdy se protagonisté fotili se svými fanoušky, a oba růžové balíčky jsem odcizil. No, spíš jsem je sprostě ukradl! Už v taxíku jsem klukům pomocí SMS sdělil, že nechápu, jak se balíčky dostaly do mého batohu, a že se jim moc omlouvám, ale vracet se kvůli tomu nebudu. Suchošova stručná odpověď v sobě měla hodně vzteku a zklamání: "Tchoře nežeru!!!" Moc jsme si ten večer s manželkou pochutnali, ale pořád platí ona moudrost dávných lidojedů: Není nad polévku z pytlíku!
Tak nezapomeňte: Na podzimní chandru, nespavost a deprese funguje dobré jídlo!
A pití... Dobrou chuť Vám přeje Vašek Kopta

Kam dál